O mně

Petr Johanson

Fotky jsou pro mě emoce chycená do smyčky času. Něco jako stará písnička, kterou jsem kdysi miloval a teď po letech ji slyším znovu. Umí otevřít dveře do archívu vzpomínek, které najednou vydává svědectví a posílá elektrizující zprávy do vzpomínkového centra, kterému se u většiny ostatních lidí říká mozek. Vyvolává pocity a okamžiky, které by jinak zůstaly zapomenuty v oddělení "staré a nepotřebné."

Podle mě mají fotky stejné nadání, jen do archívu vstupují jinými dveřmi. Při procházení starými fotkami se mi najednou vybavují střípky z minulosti, pocity, slyším hudbu a ocitám se v mikrosvětě emocí okamžiku, kdy jsem fotku pořizoval. Mám ty chvíle rád a někdy je nechávám plynout. Jindy si s nimi rád hraji. Vzpomínky upravuji a dávám jim nový význam. Jako sochař emocí si tesám svojí novou vlastní vzpomínkovou skulpturu. Někdy je to zábavné, i když trochu bláznivé a popletené. Ale co už, přece kdo si hraje - nezlobí.

Někdy si možná sami řeknete: "Chci se nechat vyfotit, chci vyfotit svoji ratolest, svého koně, mít památku na léto, sháním svatebního fotografa." Pokud nemáte svého dvorního fotografa a chybí doporučení, začne piplavá práce na google. Ale proto jste možná tady. A za to děkuju, jsem rád, že jste se přišli podívat. Pokud by vás moje fotky zaujaly a sami byste chtěli takové, dejte mi vědět. Nicméně Vás chci požádat o trochu shovívavosti. Než jdu s klientem poprvé fotit, chci o něm něco vědět. Chci vidět, jak se směje, oči, chci vědět, co ho baví a co se mu líbí. Je to možná trochu neobvyklé a některé z Vás to může odradit, ale já si chci udělat předem představu, co bych s klientem rád nafotil a jak by měla fotka vypadat. Jsem totiž rád, když fotka má svůj příběh, svůj důvod a když to prostě není jen další krásná fotka. Ale na druhou stranu, kdo by o sobě rád povídal cizímu člověku, takže většinou stačí, když se propojíme na Facebooku, nebo instagramu.

A pokud i to je moc, pak nezoufejme. Na světě je každý druhý člověk fotograf a při dnešní technice vlastně není ani divu. Stačí namířit, zmáčknout a fotka je na světě. Vám v každém případě děkuji za návštěvu mých stránek a přeji fajn den. Petr Johanson

Ale teď už opravdu o mě

Jmenuji se Petr Johanson a jsem příliš starý na to, abych zde vypisoval, kolik mi je let a co už všechno pamatuji. Tolik místa tady prostě není. Mnohem důležitější pro případné čtenáře bude asi fakt, že fotím, retušuji, spravuji sociální sítě, vytvářím webové stránky, věnuji se digitálnímu marketingu a léčím svoje mnohačetné fobie. Některé z nich jsou malé, nenápadné a roztomilé (jak to kdysi na začátku vztahu definovala moje tehdejší přítelkyně) a jiné jsou velké a děsivé. Jako třeba ta, že se moje práce nebude líbit klientovi.

Poslední dobou se nejvíce věnuji tzv. fantasy nebo pohádkovému focení. Tyto se buď provádí v ateliéru a následně pokračuji jejich celkovou digitální úpravou anebo se fotí v exteriéru a později se fotka už jen částečně dopravuje. Témata pohádkových a fantasy fotek je nepřeberné množství a je možné se na nich předem dohodnout. Samozřejmě ale nejraději pracuji se svojí vlastní fantazií. Pár ukázek z fantasy focení najdete zde. Rád se ale také věnuji portrétům, fashion, glamoure boudoir, focení domácích miláčků, reportážní fotografii a svatbám.

Nemám rád politiku, tedy spíš vlastně politiky. Mám pocit, že je to banda utřiprdů, kteří jsou ochotni prodat dítě za čokoládu, hlavně když bude dost oříšková. Nesnáším agresivní lidi, státy a zastrašování lidí. Abych si zachoval čistou hlavu, odstranil jsem před pár lety ze života TV. A světe div se, celkem to funguje, i když internet je taky pěknej prevít. Ze světa informací si nejraději čtu dobré pozitivní zprávy. Takže si moc nepočtu a tak jsem si raději začal psát svůj vlastní blog. Jen tak, o momentech ze života, které se mi podařilo zvěčnit do fotek. Některé články snad mohou pobavit, informovat a nebo se s nimi dá občas zabít trochu toho času, když by se člověk hodně nudil.

Přeji Vám všem krásný den a kdyby Vás něco zajímalo, dejte vědět. Petr Johanson

Možná bude někdo souhlasit, že ..

nejdůležitější věci v životě jsou jeho příliš krátké okamžiky!

Čvc 25

Nejhezčí okamžiky

úplně dole pod článkem najdete i audio verzi, nejlepší pro usínání :-)

Čvc 12

Všude kolem

Někdy se jen tak probudím a vlastně nemám plán. Není to často, ale stane se to. Najednou mám čas, nejsem pod tlakem událostí a tak mě atakují myšlenky a nápady. A chtěl bych něco tvořit, ale na to nejsou domluvení lidé, rekvizity, prostory a tak, pokud ten pud něco tvořit nebyl příliš unáhlený, prostě jen tak vyrazím ven.

Čvn 29

Náhoda a příležitosti v životě

Život je plný náhodných setkání a událostí, které nám osud staví různě do cesty. A je jen na nás, jak se s těmito příležitostmi vypořádáme a jak je využijeme. Někdy je však obtížné okamžitě rozeznat, co je pro nás skutečně dobré a co ne. Některé příležitosti však září jako jasné hvězdy od prvního okamžiku a přestože se mohou zdát...