Byl to okamžik, který voněl minulostí. Postarší pán sedí na lavičce před budovou hlavního nádraží. Podzimní paprsky sluníčka ho z posledních sil šimrají na krku a holubi si vyšlapují jako nadmutí páprdové kolem jeho nohou. Občas usrkuje horkou kávu z kelímku a čte si Lidovky. 

Z nějakého důvodu mi ten okamžik připadá kouzelný a tak vytahuji fotoaparát. Vlastně už jsem takový výjev neviděl hodně dlouho. Většinou hypnotizujeme mobilní telefony, tu a tam má v rukou někdo časopis, výjimečně někdo dokonce i opravdovou knihu. Ale noviny? Cvakání mého fotoaparátu zřejmě zaujalo malou holčičku, která držela ruku maminky. 

"Maminko, co to ten pán dělá?" ptala se zvědavě a ukazovala přitom volnou rukou na mého čtenáře. 

"Čte si noviny." odpověděla maminka.  

"Aha. A co to je?" 

Ne. Neposlouchám cizí rozhovory. Byla to jen náhoda. Ale mám už na to vycvičené ucho. Svět  není jen bublina kolem mě. Když přijde ten okamžik a dokážu se podívat skrz ní kousek dál, objevuji nový svět. Spousty nových paralelních světů a příběhů. Přidám špetku fantazírování a najednou zažívám okamžiky, které způsobují že žiju. Nebo si to aspoň myslím. protože vlastně sním a fantazíruju. Jako bych prožíval nový život někoho cizího, zajímavého a v ten moment žil naplno. Ano, já vím a posílám Ti pozdrav z Čech Waltře Mitti. 

Lítám v tom sám

Trochu jsem o tom svém zážitku přemýšlel a vymyslel jsem tohle. Podržte se. Když chcete někoho vtáhnout do svého světa, musíte mít co nabídnout. Pro hosta to musí být zajímavá cesta, jinak se nezadržitelně řítíte do trapnosti a budete zahrnuti nechápavými pohledy, rozpačitým přitakáváním a čekáním na pointu. A proč to všechno teď říkám? No, svůj "zážitek" z hlavního nádraží jsem totiž vyprávěl hned několika známým. A vždy to bylo stejné. 

"Dnes jsem viděl .......   A víš co četl?" 

"No?" 

 "Noviny!!"

 "No...?"

Nikdo můj zážitek ani nepochopil a ani neocenil. A tak jsem začal přemýšlet, kdy jsem naposledy viděl někoho číst noviny, pokud tedy nepočítám dnešek. A fakt nevím. Teda vlastně si vzpomínám na cesty vlakem, ale ještě za dob komančů. Tenkrát to vypadalo, jak kdyby tam profrčel Večerníček. No ale teď si uvědomuji - budou vůbec všichni vědět, kdo byl vlastně Večerníček? 

Tak raději dobrou noc... :-)